Co jiní vyhodí, ona promění ve šperk. Jiřina Chrtková dává nový život sklu, džínovině i starým vzpomínkám

K výrobě šperků ji přivedla náhoda – rozbitý oblíbený náhrdelník, za který nenašla náhradu. Z jednoho kousku postupně vyrostla značka GeorGina a tvorba, ve které se potkávají české skleněné korálky, textil, kůže, ocel i materiály, které by jiní dávno vyhodili.

Jiřina „Georgina“ Chrtková vystudovala sklářskou školu a zkušenosti z grafiky, fotografie i stylingu dnes promítá do šperků, které sama označuje za nositelné umění. V rozhovoru vypráví o tom, podle čeho pozná kvalitní český korálek, proč schovává staré džíny a látky po babičce, jak lze do nového šperku zachovat osobní vzpomínku a co musí tvůrce udělat, aby si postupně vybudoval vlastní rozpoznatelný rukopis.

1. Vystudovala jste sklářskou školu v Kamenickém Šenově a dlouhodobě se věnujete grafice, fotografii i stylingu. Kdy se k tomu všemu přidaly korálky a kdy jste poprvé začala uvažovat o vlastní značce šperků?

Sklářství a výtvarný svět mě provázely v podstatě od mládí, ale k samotné výrobě šperků z korálků mě přivedla tak trochu náhoda. Rozbil se mi můj oblíbený náhrdelník a marně jsem sháněla nový, který by byl stejný nebo alespoň podobný. Nic podle svých představ jsem nenašla, a tak jsem začala zjišťovat, kde a jak sehnat materiál, abych si šperk sama opravila nebo vyrobila znovu. Vyrobila jsem si první kousek pro sebe, pak přišly šperky pro přátele a známé. Bavilo mne to, chtěla jsem tvořit dál. Hledala jsem každou „záminku“, jak v tvoření pokračovat, až jsem si zhruba před sedmi lety řekla, že by z téhle vášně mohla vzniknout vlastní značka. A tak se pomalu začal psát příběh GeorGina.

2. České sklo vás provází už od studií. Co vás na skleněných korálcích fascinuje i po letech a čím se podle vás české skleněné korálky liší od ostatních materiálů?

České sklo má v sobě neuvěřitelné kouzlo. Dodnes mě na něm nepřestává fascinovat lom světla, úžasný lesk, neuvěřitelná rozmanitost tvarů, barev i velikostí a v neposlední řadě jeho odolnost a stálobarevnost. Skleněné korálky mají vlastnosti, které žádný jiný materiál jednoduše nedožene – právě ten jedinečný třpyt a hru se světlem. Mám sice moc ráda i jiné materiály a ráda pracuji s jejich specifickými vlastnostmi, ale kdykoliv potřebuji korálky, české sklo u mě vždycky jednoznačně vyhrává. Ráda materiály kombinuji a využívám to nejlepší, co každý z nich umí, ale když potřebuji korálky, těm českým skleněným dávám přednost.

3. Když vybíráte korálky pro nový šperk, co rozhoduje jako první – barva, tvar, způsob, jakým sklo pracuje se světlem, nebo už máte předem jasnou představu výsledného šperku?

Je to vlastně všechno dohromady. Většinou už mám v hlavě předem jasnou představu o celkovém konceptu šperku, do které pak vstupují mé zkušenosti s jednotlivými materiály. Barva, lesk a třpyt jsou klíčové kamínky celé mozaiky. Když držím korálek v ruce, okamžitě vidím, jak reaguje na světlo a jak zapadne do celkového záměru. Každý detail hraje svou roli, aby výsledný šperk působil harmonicky.

4. Podle čeho poznáte opravdu kvalitní skleněný korálek? Je něco, čeho si začátečník při nákupu vůbec nevšimne, ale zkušený tvůrce to pozná okamžitě?

Za ta léta mi rukama prošlo mnoho korálků z nejrůznějších materiálů z Čech i ze světa, takže mohu srovnávat. Česká kvalita je v tomto směru výjimečná a pozná se na první pohled i dotek.

U broušených korálků oceňuji preciznost brusu – ostré a přesné hrany, dokonale hladký povrch, nádherný lom světla (hlavně od české Preciosy) a fakt, že jeden korálek je jako druhý, bez jakýchkoli odštěpů či vad.

Mačkané korálky zase vynikají celkovou čistotou zpracování, kvalitně začištěnými a průchozími dírkami, dokonalými tvary a kvalitní povrchovou úpravou, která se nošením hned neodře. Začátečník často řeší jen barvu a tvar, ale zkušený tvůrce okamžitě vidí technické detaily a trvanlivost.

5. Vaše značka začínala především minimalistickými šperky, dnes ale mluvíte také o „nositelném umění". Co způsobilo tento posun a změnil se tím i váš způsob navrhování?

Postupně ve mně zrála potřeba posunout se dál a tvořit složitější, rozsáhlejší šperky. Velkou inspirací pro mě byly a jsou současné módní trendy – například návrat masivních výrazných šperků, velký comeback broží, trend vrstvení doplňků a v neposlední řadě důraz na udržitelnost, upcyklaci a osobitý příběh. Šperk už pro mě není jen drobná ozdoba, ale nositelné výtvarné dílo. Samotný proces navrhování má ale stále jasný řád: na počátku je vždy moje představa a skica, podle které tvořím. Je pravda, že někdy při samotné práci zjistím, že se materiál chová trochu jinak, než jsem si naplánovala – pak musím hledat nové cesty a technická řešení, abych dosáhla zamýšleného cíle.

6. Vaším mottem je „Co jiní vyhodí, já proměním ve šperk". Jak se z obyčejného kusu džínoviny, kůže nebo plastu stane materiál, ve kterém vy vidíte budoucí šperk?

Ano, mám ráda vše, co je barevné, má strukturu, zajímavý povrch. Schraňuji látky po babičce, odřezky kůže, staré džíny a v poslední době sbírám i některé plastové obaly od nápojů nebo od šamponů :-)

Na začátku mám vždy nějakou představu, jak by měl šperk vypadat, ale když beru do ruky nový upcyklovaný materiál, musím nejprve prozkoumat jeho vlastnosti a limity. Ne všechno, co si člověk namaluje na papír, lze v praxi zrealizovat. Materiál mi ale často sám ukáže cestu. Když odhalím jeho přednosti, skloubím své představy s jeho možnostmi. Je to svobodná tvorba bez mantinelů, kde mě limitují jen vlastnosti materiálu a má vlastní fantazie.

Někdy zjistím, že původní záměr nefunguje, ale materiál mě mile překvapí něčím úplně jiným – tak vznikly například mé abstraktní šperky z PET plastů. Jindy nedám pokoj a zkouším tak dlouho, dokud nad materiálem nezvítězím, což byl případ náročnějšího zpracování kůže.

7. Jak náročné je spojit tak rozdílné materiály, jako jsou české skleněné korálky, kov, denim a kůže, aby výsledný šperk stále působil jako jeden celek a ne jako náhodná směs materiálů?

Sklo dodává šperku lesk a světlo, zatímco textil nebo kůže přinášejí objem, lehkost a specifickou strukturu. Když pochopíte roli každého prvku, nevznikne náhodná směs, ale harmonický dialog.

8. A má pro vás při upcyklaci přednost příběh původního materiálu, nebo je nejdůležitější jeho barva, struktura a možnosti dalšího zpracování

Obě součásti jsou pro mne stejně důležité. Vybírám sice základní suroviny a komponenty na šperky podle barvy a možností zpracování, ale u každého materiálu vím, jak jsem k němu přišla. U odstřižků látek po babičce nebo po mamce znám někdy příběhy, které v šatech z těch látek zažily. I já jsem šila a u odstřižků si vybavuji, co jsem z nich vyrobila. Například, potřebovala jsem pár bílých lístků do džínové květinové brože. Našla jsem zbytek látky a hned jsem si vybavila, že jsem z ní šila sestře šaty do tanečních.  Pokud do tvorby vstupuje konkrétní příběh, znamená to pro mě především příběh člověka, který je s věcí spojený.

9. Nabízíte dokonce možnost proměnit zákazníkovy staré džíny v květinovou brož. Jaké to je pracovat s materiálem, který má pro jeho majitele osobní historii?

Práce s materiálem od konkrétního člověka je úplně jiná dimenze tvoření. Zdaleka se to netýká jen starých džínů nebo jen květinových broží – do šperků ráda zakomponovávám různé osobní předměty a textil. Pro zákazníka to není jen obyčejná „surovina“, je to vzpomínka, poklad, ke kterému má hluboký citový vztah. Tím, že nepotřebnému předmětu vdechnu nový život a tvar, uchovám jeho pěkné vzpomínky. Abych takový šperk vytvořila správně, musím nejprve dobře poznat příběh i představu nositele. V tu chvíli propojuji svou volnou tvorbu s přáním zadavatele – a zde se mi nesmírně hodí mé dlouholeté zkušenosti z agenturní práce, kde je naslouchání klientovi a pochopení jeho vizí základem.

10. Vedle korálků používáte chirurgickou a nerezovou ocel. Co jste se při práci se šperky postupně naučila o konstrukci šperku – například o jeho váze, pohodlí, zapínání nebo odolnosti?

Na samotném začátku jsem pracovala s běžnými bižuterními komponenty, ale ty brzy černaly a bolely z nich uši. Začala jsem se o kovy intenzivně zajímat a vyzkoušela jsem chirurgickou a nerezovou ocel. Zjistila jsem, že chirurgická ocel s označením L316 je pro lidské tělo dokonce vhodnější než stříbro – je antialergenní, extrémně odolná vůči potu i slané vodě (vždyť se z ní v medicíně vyrábějí implantáty). Materiál neuvolňuje do těla žádné kovy, což zaručuje bezpečné a pohodlné celodenní nošení.

Během let jsem se naučila hodně i o kombinování vlastností různých materiálů z hlediska nositelnosti. Sklo je nádherné a věčné – pokud nespadne na tvrdou dlažbu, vydrží cokoliv a stačí ho omýt vlažnou vodou. Je ale o něco těžší. Naopak textil a kůže jsou úžasně lehké, dodají šperku velký objem bez zbytečné zátěže. Samozřejmě vyžadují šetrnější zacházení a nesnesou přímý kontakt s vodou, i přes to, že je impregnuji. V dnešní době, kdy jsou v módě masivnější šperky, je kombinace lehkého textilu či kůže s třpytivým sklem a pevnou ocelí naprosto ideální – šperk je nepřehlédnutelné nositelné umění, ale přitom se nosí lehce a pohodlně.

11. Máte za sebou zkušenosti s grafikou, focením i stylingem. Pomáhá vám fotografické oko při navrhování šperků – třeba při práci s proporcí, kontrastem nebo barvami?

Popravdě jsem nad tím takhle nikdy nepřemýšlela, ale vědomě či podvědomě rozhodně ano! Všechny zkušenosti z grafiky, fotografování a stylingu se propojují. Vizuální vnímání proporcí, kompozice, cit pro detail a práci s kontrastem nebo barevnými tóny mám v sobě po letech praxe hluboce zakořeněné. Nikdy dopředu nevím, ze které „škatulky“ své profesní minulosti zrovna čerpám, ale v procesu tvorby se všechno tohle know-how přirozeně potkává.

12. Vytváříte také vlastní akvarelové motivy na obaly šperků. Proč je pro vás důležité, aby příběh šperku nekončil samotným výrobkem, ale pokračoval i jeho prezentací a balením?

Šperk velice často kupujeme jako dárek pro někoho blízkého – a já věřím, že si šperk i samotný obdarovaný zaslouží pěkný zážitek už při rozbalování. Zajímavý obal k tomu prostě patří. Navíc vycházím i ze své vlastní zkušenosti: pěknou krabičku, kartičku nebo ručně malovaný obrázek člověk nikdy nevyhodí, ale schová si je a najde pro ně nové uplatnění. Obaly minimalistických šperků GeorGina jsou doplňovány mými akvarelovými motivy, které lze personalizovat – napsat na ně věnování nebo je přizpůsobit pro firemní dárky. Příběh šperku tak začíná už prvním pohledem na obal.

13. Když tvoříte nový šperk, jak poznáte, že je hotový? Máte tendenci stále něco přidávat a upravovat, nebo naopak hledáte okamžik, kdy už je potřeba ubrat?

Než se pustím do samotné výroby, mám šperk promyšlený v hlavě a nakreslený ve skice. Pak si rozložím korálky a ostatní komponenty na bílou plochu a ladím detaily. Můj proces tvoření spočívá v tom, že nápad potřebuje svůj čas – někdy to trvá několik dní nebo i týdnů. Návrh se musí takzvaně „uležet“ a uzrát. Do samotné realizace se pouštím až ve chvíli, kdy mám o výsledné podobě jasno. Díky této přípravě vím, kdy je šperk dokončený, a nemám potřebu ho přezdobovat ani do něj na poslední chvíli zasahovat.

14. Na výstavách a veletrzích máte možnost sledovat reakce lidí přímo před sebou. Překvapilo vás někdy, že se zákazníkům nejvíce líbil právě šperk, od kterého jste to vůbec neočekávala?

(s úsměvem) Nikdy nevytvářím šperky, které by se mi nelíbily. Tvořím srdcem, a tak nějak přirozeně očekávám a doufám, že se mé věci budou líbit i ostatním. Samozřejmě že každý kousek osloví někoho jiného – některé zaujmou více, jiné méně, ale dopředu si to netroufám odhadovat. Řídím se svým výtvarným instinktem. Chápu, že každý má jiný vkus a styl, a je to tak v pořádku. Ale jedno vím jistě: nikdy bych nevytvořila šperk jen proto, že je zrovna komerčně žádaný, pokud by nerezonoval se mnou samotnou.

15. A na závěr pro čtenářky, které samy tvoří z korálků: co podle vás musí člověk udělat, aby se posunul od „vyrábím hezké šperky" k vlastnímu rozpoznatelnému výtvarnému rukopisu?

Základem je nebát se hledat vlastní cestu a nesnažit se kopírovat to, co už dělají ostatní. Posun od technicky zručného navlékání k vlastnímu rukopisu vyžaduje odvahu experimentovat – inspirovat se, ale také zkoušet neobvyklé kombinace materiálů, pracovat s vlastními pocity, nápady a výtvarnou vizí. Důležitá je také trpělivost a vytrvalost. Když objevíte to, co vás osobně na tvorbě nejvíce fascinuje – ať už je to práce s lomem světla u skla a PET plastů, upcyklace starých věcí, nebo specifické barevné kombinace – držte se toho a rozvíjejte to. Váš autorský rukopis vznikne přirozeně ve chvíli, kdy do šperku vložíte kousek své vlastní duše a osobitého příběhu.